Snih už rychle taje na pláních,

  jen špičky hor se nechtějí ledu vzdát,

  a zvířecí mámy hrají si s omladinou,

  na stráních i v dolinách.

  Projíždím  krajinou a cítím vůni jara,

  kobyla už nechce dál, tak z ni sedlo sundávám,

  mně přece nevadí

  že zas budu venku spát,

  i když mám šedin mnoho a kobyla je taky stará.

  Blíží se večer, tak  z klacků oheň zakládám,

  na otlučené pánvi se pár fazolí k sobě krčí,

  a z hrnku kafem černým  spláchnu ohně kouř,

  se sedlem pod hlavou pod jarní oblohou usínám.

  Ráno mne probudí dosti vlezlej chlad,

  oheň už dávno zhas, tak zas kobylu sedlám,

  zamířím do dálky, k těm modrejm horám,

  v duchu  však slibuji, že se příští jaro vrátím a rád.

          Že se příští jaro vrátím rád.