Je pět ráno, kolem mně je ticho, 

snažím se odolat, ale moje srdce mluví jinak.

Nezajímají mě kluci okolo, jenom ty,

 ty ale žiješ svůj sen

 a já ve tvých plánech dávno nejsem,

 moje duše ztrácí význam, žít dál.

I když vím, že se to nevrátí,

 pocit mít tě blíž, mít tě u sebe o tom sním.

Sen je to co mě drží  trošku nad vodou, ale i přes to - 

Padám  dolů, padám dál,

vůbec nevím co s tím dál.

Láska už odešla a já tu stojím dál, 

prosím pomoz co s tím dál.

Myslím na tebe, když usínám, 

ty tvoje polibky unáší mě dál.

Snažím se pochopit proč vlastně, proč nejsme spolu.

Každý den prohlížím fotky, byl jsi můj svět, 

byla jsem blbá pochopit, že ten tvůj svět není můj.

Proto padám dolů, padám dál,

vůbec nevím co s tím dál.

Láska už odešla a já tu stojím dál, 

prosím pomoz co s tím dál.

Nemůžu přestat myslet na nás dva, 

sedím v koupelně a dívám se do zrcadla.

Snažím se najít jedinou vteřinu, kdy nastane klid.

Každý den, je jako střela, která mě nutí zůstat v koutě, 

zůstat ve svém stínu. 

Pořád to slyším jak říkáš, Miluju Tě, 

tyhle slova mě ničí, kdy nastane klid.