Slunce už vstává a vlilo do kraje svou zář,

  stojím dlouho před zrcadlem a pozoruji svoji tvář,

  no řeknu vám nic moc a zrcadlem to zrovna není,

  vždyť flámuji noc co noc od chvíle odloučení.

  Když jsem jednou přišel domů z noční směny k ženě svý,

  postel byla uválená na wc prkýnko zvednutý,

  to vám bylo rad  jak se zachovat,

  vždycky jsem já radil jiným, teď  jsem  bezradný.

  Zrudlej, zarostlej  a oteklej  obličej,

  na soutěži krásy mužů bych nebyl asi nej,

  mám rád pořád vůni kávy a doutníků  dým,

  taky pohled krásné dámy a chuť opojných  vín.

  Byl  bych velmi rád  a  chci v to taky  doufat,

  že po ošklivé noci přijde krásný den,

  a  mohu si pak hrdě říci, není si proč zoufat,

  že to všechno byl jen, dost ošklivej sen.